Zeman splácí dluh, na kterém se sám podílel*Kdybychom neměli stát, nemuseli bychom řešit kauzu Nagyová a spol.*Pozvedne Němcová jako premiérka ODS?
Zeman: Na státní dluh půjde 30 procent mého platu. Snad mě bohatí napodobí
Miloš Zeman je, jak známo, prezident republiky. Kromě jiného to znamená, že bydlí zdarma, jezdí zdarma, stravuje se zdarma, obléká se zdarma, má ochranku a mnoho dalších věcí zdarma. Tedy abych byl úplně přesný: bydlení, dopravu, stravu, oblečení, ochranku a mnoho dalších věcí mu platí daňoví poplatníci. Netuším, kdo mu platí alkohol, nicméně nepřekvapilo by mě, kdyby to šlo také z našich kapes.
Přesto má Zeman jako prezident plat ve výši 180 tisíc korun. Nemám nic zásadního proti, ačkoli při takovém příjmu bych očekával, že si veškeré své životní náklady bude hradit sám. Nevadí – takto to prostě máme v Česku nastavené.
Pokud bychom i průměrně vydělávajícími občanovi hradili výše uvedené výdaje, pravděpodobně by mu z výplaty zbývalo docela dost peněz (a ještě více by mu zbylo, kdyby mu polovinu nesebral stát). Předpokládal bych, že pokud slečna Zemanová nedostává nějaké nadprůměrné kapesné, mohlo by Zemanovi zbýt tak 170 tisíc. Z nich se rozhodl dávat 60 tisíc měsíčně na a splácení státního dluhu. Na první pohled to zní jako bohulibé gesto – přeci jen Zeman mohl peníze uložit v bance, propít, nebo si za ně koupit auto (ačkoli teď vlastně dostal nového Superba), či cokoli jiného. On se ale rozhodl takto. Chvályhodné? Jen do určité míry.
Když se podíváme z větší perspektivy, můžeme se zeptat sami sebe: pokud bychom tímto způsobem také spláceli státní dluh, co bychom vlastně dělali? Platili bychom něco, co způsobili naši politici. Z pohledu Miloše Zemana můžeme tedy říci, že platí něco, na čem se sám jako premiér vlády podílel.
Pravda, Zeman nic takového dělat nemusí – žádný zákon to nenařizuje, a ani ostatní politici nikdy nic takového nečinili. Špetku respektu si tedy za své rozhodnutí asi zaslouží.
Nelíbila se mi ale následující formulace: “Nedělám si samozřejmě iluze, že tato kapka do moře povede k drastické redukci státního dluhu, nicméně doufám, že se ke mně přidají lidé s vysokými příjmy, podobně jako se tomu děje v západní Evropě či USA.”
Netuším, nakolik je Zeman obeznámen s tím, jak v této zemi funguje normální život. Vzhledem k jeho nesporné inteligenci a širokému všeobecnému přehledu bych předpokládal, že ví tak prostý fakt, jako že lidé s vysokými příjmy se, stejně jako ti se středními a malými příjmy, na snížení státního dluhu snaží podílet. Odvádějí daně snad ze všeho, z čeho daň odvést lze: z příjmu, z přidané hodnoty, ze zisku, z nemovitosti, ze spotřeby, z toho, že vozí po silnících zboží nebo zaměstnance ….. Proč by měli darovat další své peníze do nadačního fondu na snížení dluhu?
Protože se státní dluh nesnižuje? Ale to není chyba daňových poplatníků! To je chyba politiků, kteří utrácejí více peněz, než kolik od občanů a firem vyberou! Proto nezbývá na snižování dluhu, ale naopak dochází k jeho dalšímu růstu.
Ptejme se: proč by měl kdokoli ještě více sypat do kasy drobné, ze které někdo další vytahuje miliardy? Zeman letos přispěje ke snížení státního dluhu přibližně o půl milionu. Zní to jako pěkné číslo. Jenže vláda letos – když se bude dařit – bude hospodařit se schodkem 100 miliard. To je jako kdyby někdo vložil do pokladničky pětikorunu, zatímco druhý by z ní vytáhl tisícovku.
Vyzývat “lidi s vysokými příjmy”, aby se podíleli na snížení duhu, na kterém se nepodíleli a navíc ani nemají možnost ovlivnit jeho další navyšování, to mi připadá jako dobrá fantasmagorie….
Kdepak Péťa to je hodný chlapec
Probírat kauzu, která vám po uplynulých dnech asi už leze i ušima, by patrně bylo poměrně zbytečným nošením dříví do lesa. Chvilku to snad i vypadalo, že protikorupční policie jde “hlava nehlava” po každém, kdo se dopustil nějakého nekalého jednání, nehledě vlevo či vpravo. Nejprve padl Rath, teď pro změnu Tluchoř, Šnajdr a další výtečníci z takzvané pravice – skoro by až občan mohl zatleskat nad tím, že i na zlobivé politiky se vaří voda.
Samozřejmě zásadní otázkou je, jak nazvat situaci, kdy politik využije své moci a vlivu k umlčení oponenta tím, že mu nabídne nějakou pěknou trafiku nebo funkci. Je to korupce? Podle mého názoru snad ani ne – v některých případech této kauzy prý účastníci “prodělali”, protože trafika pro ně znamenala nižší příjmy, než měli za sezení v poslanecké lavici.
Podle mého mínění je to zneužití pravomoci. A to by se mělo trestat bez ohledu na to, zda dotyčný na židlové transakci prodělal nebo vydělal.
Celá kauza ukazuje jednu z mnoha slabin stávajícího uspořádání státu: občan může promlouvat do vedení státu jen zcela minimálně – jednou za čtyři roky při volbách. Zvolení politici se pak stávají na čtyři roky prakticky neomezenými vládci bez nutnosti cokoli vysvětlovat, bez potřeby obhajovat svá rozhodnutí před voličem. Vždyť přehled většiny voličů je tak chabá, že v dalších volbách bude stačit pověsit Karla na billboard, dát k tomu nějaký slogan typu “Slušný kníže pro slušné lidi” či “Alkoholik Kalousek pro poctivé alkoholiky” a k tomu přihodit slib dalšího zvýšení péče státu o občany.
Těch kteří situaci mezi volbami bedlivě sledují, pečlivě hodnotí kroky všech stran a jejich zástupců, rozebírají poslanecké návrhy a jejich motivace, je tak málo, že ve výsledcích voleb hrají možná procentní roli.
Oč jednodušší by bylo, kdyby stát nebyl takovým aparátem, jako je dnes:
- Nebyla by vojenská bezpečnostní služba – paní Nagyová by si na Nečasovu manželku musela najmout a především zaplatit soukromou agenturu. Možná by si to už z důvodu osobních nákladů rozmyslela.
- Neexistovaly by státní podniky, tím pádem by neexistovaly trafiky pro poslušné politiky. Šnajdr, Tluchoř a další by tak patrně nedostali motivaci k tomu, aby “drželi hubu a krok” a možná by ještě dnes hájili program ODS.
- Neměli bychom lukrativní státní zakázky – tím pádem by pozbyla smysl činnost nejrůznějších kmotrů a lobbyistů, snažících se ukousnout ze státních peněz co nejvíce pro sebe a spřízněné firmy.
- Kdyby stát nepřerozděloval peníze, rozhodoval by o potřebě a nutnosti výroby, stavby a služeb trh. Kupovalo by se jen to, oč je zájem, a především jen to, co bude občan ochoten zaplatit. Dnes se občana nikdo neptá, jestli chce cyklostezku za miliardu, S Kartu, na které vydělá jeden bankovní ústav, Open Card, ze které poplynou peníze do zahraničí, nebo dálnici, která se už během stavby začne rozpadat.
Prostě pokud bychom žili v “minimálním státě”, nikdy bychom se nemuseli udiveně dívat na to, jak několik set vyvolených páprdů těží z našich peněz a z daní našich zaměstnavatelů.
Němcová je kandidátkou na premiérku
Tentokrát Týdnoviny zakončím nezvykle pozitivně. Jsem totiž přesvědčen, že nominace Miroslavy Němcové na post premiérky je nejlepší možný krok. No, možná druhý nejlepší – ještě lepším adeptem by byl Jaroslav Kubera, který ovšem nemá takové ambice. Teď ještě kdyby šlo vrátit Václava Klause na Hrad a snad bych i začal věřit v alespoň trošku vyšší pravděpodobnost lepších zítřků.
Osobně si myslím, že Němcová má, jako jeden z mála členů “modrých socanů”, šanci pozvednout nejen ODS, ale také dojem z vlády těchto čtyř let. Doufám, že mě nezklame. A jsem hodně zvědavý, co na tohle řekne Miloš Zeman 😉
0 komentářů