Zkušenost s elektronickou cigaretou: Jak jsem se stal e-kuřákem

Jak patrně každý pravidelnější čtenář zaznamenal, nebo pochopil z mých argumentů proti protikuřáckým tažením, jsem kuřák. Nebo přesněji jsem bývalý kuřák, či, chcete-li, elektronický kuřák.

Ale pojďme od začátku: kouřit jsem začal v osmnácti letech, což je na jednu stranu poměrně pozdě (už jsem mohl mít rozum, že? 🙂 ), na stranu druhou už také docela dlouho. Z původního “machrování” se stala opravdová závislost, se kterou jsem se přes opakované pokusy nedokázal rozloučit.

Loni v létě jsem začal se sportem. Částečně proto, že potřebuji shodit nějaké to kilo, ale též protože jsem chtěl trochu pomoci mému zdraví a kondici. Tam se samozřejmě má závislost projevila, byť jsem postupně zaznamenával zlepšování své fyzičky. Přestat kouřit jsem ale nechtěl.

Jednou na OVASRAZu se mě někdo zeptal, proč vlastně kouřím, a jestli mi to chutná. Asi jsem překvapil svou odpovědí: “Ne, nechutná, ale kouřím, protože to potřebuji.” Je divné strkat si dobrovolně do úst něco, co mi nechutná, to uznávám. Stejně tak přiznávám, že jsem měl stále sílící nepříjemný pocit z toho, že jsem ve společnosti, kde bylo stále více a více nekuřáků, čadil těmto lidem pod nos. Přesto jsem ani v takových případech (až na jedinou výjimku, kdy bych kouřením prokazatelně poškodil zdraví kamaráda) doslova “pálil jednu od druhé.” Ale přiznávám, že jsem se za svou bezohlednost občas styděl.

Zanedbatelná nebyla ani finanční otázka – sice se naše domácnost nepotácí na hranici mezi existencí a bezdomovectvím, nicméně nežijeme ani v nějakém vysloveném nadstandardu. Každá koruna se obrací a dvakrát tolik, když se má vydat za zbytnou věc. Nejlevnější cigareta přitom dnes vyjde na tři koruny, takže již pouhých deset kousků denně dá dohromady měsíčně tisícovku. Při návštěvě hospody jsem přitom byl schopen stáhnout i více než krabičku za večer. Když si odmyslíme peníze, které takto zmizely ve vzduchu, pak bych nikomu nepřál ten pocit, když se druhý den probudí se zahleněnými plícemi.

Nuže, představme si modelovou situaci: budeme-li počítat, že bych denně vykouřil jen 10 levných cigaret, je to 30 Kč/den. Ročně to máme skoro 11 000 korun. Kdybych nekouřil, mohl bych si každý rok kupovat jeden z nejlepších telefonů, jaký tou dobou bude na trhu. A to pro mne, který si jako nejdražší telefon pořídil svého času Nokii E52 za 7 000 Kč, byla docela pěkná výzva.

Další motivace byla následující: z těch 11 000 Kč by 2 200 Kč šlo do státní pokladny jako DPH, a dalších 4 088 Kč ve spotřební dani. Mým neoblíbeným politikům bych tak zcela bezdůvodně věnoval více než šest tisíc korun, které jim přitom, na rozdíl od srážek z platu, dávat nemusím.

Slovo dalo slovo a když Starý Mrzout na Twitteru zmínil, že na svém ropném vrtu prodává elektronické cigarety, projevil jsem zájem. Mrzout mě nejprve přesvědčil, že bych si neměl na zkoušku kupovat levná e-cigára, protože mi nejspíš nebudou vyhovovat, a vrátil bych se zpět ke klasice. Jako spokojený e-kuřák vychvaloval kvalitnější modely. Slovo dalo slovo, a Mrzout mi půjčil jeden kousek na vyzkoušení i s “tekutým nikotinem,” neboli liquidem.

Liquid je pro elektronickou cigaretu tím, co tabák pro klasické cigáro.

První pocity

Nejprve jsem byl důkladně proškolen – Mrzout mi vysvětlil, že zásadní částí elektronické cigarety je baterka. K té se závitem připevňují další součástky.

Zásadní částí elektronické cigarety je baterka. K té se závitem připevňují další součástky.

Předvedl mi kartomizér, což je takové plastové “udělátko,” do kterého se stříkačkou s jehlou vpraví necelé dva mililitry liquidu. Pak se to celé sestaví dohromady a můžete e-kouřit. U modelu, který jsem měl zapůjčený, se “výroba kouře” spouští stiskem tlačítka na baterce. Je to zpočátku nezvyklé, ale dnes už mi to nepřijde nějak zvláštní. Co jsem tak samostudoval, tak existují i e-cigára, která se spouští vdechem, ale údajně jsou poruchovější než tlačítko.

Způsob sestavení elektronické cigarety – nahoře verze s kartomizérem, dole s atomizérem (u té se kape liquid na vatu přímo z lahvičky).

Seděli jsme s Mrzoutem v jedné z ostravských hospod, povídali o všem možném, čas plynul, a já spokojeně bafal e-cigáro. Po asi třech hodinách mi došlo, že vlastně stále nemám chuť na klasickou cigaretu, což bylo zvláštní, protože v bdělém stavu jsem běžně tak dlouho bez cigára nevydržel. Navíc zde byl element hospody, kde jsem prostě vždy, skoro bych snad i řekl “z principu,” kouřil.

Tím se mi potvrdilo, že elektronická cigareta není jen nějaké šidítko, ale opravdu obsahuje nikotin, tedy hlavní návykovou složku, kvůli které jsem kouřil.

Pokud se mě zeptáte, jak taková cigareta poprvé chutná, odpověděl bych asi takto: nejvíce ze všeho jsem měl pocit, jako bych kouřil vodní dýmku s nějakým “voňavým” tabákem.

Mimochodem od toho večera, tedy od 23. listopadu 2011, jsem klasickou cigaretu už nedal do úst. Včera jsem tedy oslavil dvouměsíční výročí ;).

Rozdíly

Člověk by nevěřil, z kolika faktorů se skládá závislost na cigaretě! Dokonce i dým, který z cigarety vystupuje, není jen tak “ledajaký,” ale výrobci přidávají do svých produktů všelijaké příměsi (rozuměj “svinstva”) jen proto, aby vypadal tak, jak vypadá. Kouř se výrobcům elektronických cigaret podařilo napodobit opravdu hodně věrně, takže tato složka mi nechybí.

O nikotinu jsme se bavili – můžete si koupit různě silné liquidy, například 18 mg/ml, 24 mg/ml, ale i s nulovým obsahem nikotinu, což využijete například tehdy, když budete chtít skoncovat se závislostí na látce, ale nikoli na manipulaci s cigaretou.

Zpočátku jsem měl trochu problém s tím, že zatímco klasická cigareta má papírový povrch, s elektronickou si strkáte do úst plast. Působí to prostě nezvykle.

Chyběl mi též proces zapalování, úvodního natahování, aby se tabák rozdmýchal, ale ani na to si dnes skoro nevzpomenu.

Největším problémem tak je plnění kartomizéru liquidem. Pro ty méně trpělivé existují jednodušší a rychlejší metody, jak doplnit nikotinovou tekutinu, i ty jsou ale o něco málo delší, než když vytáhnete běžnou cigaretu z krabičky, dáte ji do úst, a zapálíte. Navíc manipulace se stříkačkou s jehlou také není vždy společensky vhodná – třeba v prostředku hromadné dopravy bych to nedělal :)). Toto je ale jediná komplikace, na kterou proti obyčejnému cigáru narazíte. Odměnou vám ale bude fakt, že jednou naplněná e-cigaretka vydrží třeba celý den. Kdybyste si vzali čas, potřebný k manipulaci s krabičkou a zapalovačem, patrně byste v součtu všech denních zážehů dospěli k podobnému číslu, jako když jednou denně rozeberete kartomizér, naberete do stříkačky liquid, vstříknete ho do kartomizéru, a složíte elektronickou cigaretu do funkčního celku.

Způsob plnění kartomizéru liquidem

Co je hlavní: nevzdal jsem se své závislosti. Netrpím, nepřemlouvám se, ani se nepřesvědčuji, že bych si neměl zapalovat, “když jsem to vydržel tak dlouho,” nejsem nevrlý, nervní, prostě nemám pocit, že bych se něčeho, tedy kromě několika desítek škodlivých látek, vzdal. Vlastně kouřím dál, ovšem s několika rozdíly, výhodami a malými nevýhodami.

Výhody

• Cena. Ta je u mne na prvním místě. I při použití liquidu za 180 Kč/10 ml resp. 450 Kč/30 ml prokouřím denně maximálně 15-20 Kč. To je cca polovina toho, co dříve. Pokud se podaří sehnat liquid levněji, kouřím v průměru za 3-4 Kč/den, tedy přibližně desetinu.
• Kouřím (skoro) kde chci. Manželka je nekuřačka, takže jsem samozřejmě doma nekouřil a chodil jsem na balkón. Elektronická cigareta jí nejen nevadí, ale některé příchuti jí i voní, takže nemusím mrznout na balkóně, ale kouřím kdekoli v bytě – včetně toho, když sedím u počítače. Bonusem je i skutečnost, že mohu trávit se ženou čas, který jsem původně věnoval závislosti. Úplně nejvíc mi ale vyhovuje, že kouřím i v autě během řízení, což jsem předtím nedělal, aby nesmrdělo (vězte že v autě po kuřákovi zůstane ten smrad roky).
• Chutná mi to! Jak jsem psal výše: klasická cigareta mě po chuťové stránce nijak neuchvacovala. Proti tomu liquidy lze sehnat v nejrůznějších příchutích, počínaje imitací cigaret a konče třeba cherry, kapučínovou, banánovou…. Přiznám se, že když mi Mrzout poprvé vyprávěl o tom, jaké příchuti se dají sehnat, díval jsem se spíše skepticky. Byl jsem zvyklý, že cigáro chutná maximálně tak mentolově. Teď si kouření opravdu užívám a při každém plnění si dávám jinou ze sady chutí. Ostatně podívejte se, jaká je nabídka na serveru Nikotin.cz (sekce tekuté náplně).
• Zdraví. Už po dvou týdnech jsem zaznamenal ústup ranního kuřáckého kašle, který leckdy zněl, jako bych chtěl “vyplivnout plíce.” Stav se nadále zlepšuje, subjektivně se mi lépe dýchá a o něco málo se mi zlepšil i čich – zatímco dříve jsem vůni e-cigarety v pokoji necítil, nyní ji již rozpoznám.
• Nesmrdím. Dost mi vadilo, že jsem pro lidi v okolí smrděl jako popelník. Navíc v manželství asi nic nezkazí atmosféru víc, než když vám vaše drahá polovička sdělí, že si máte jít vyčistit zuby. Ehm :). Od doby, co kouřím e-cígo, jsem podobnou hlášku neslyšel.
• Nesmrdí prostor, kde kouřím. Výhodou elektronické cigarety je to, že vypuštěný dým se rychle rozplyne a nezapáchá. Nestane se vám tak, že byste pokoj či kancelář “zahulili” jako putyku čtvrté cenové. Navíc nenačichnou záclony, koberec, tapety, ….
• Neobtěžuji. Je fajn sejít se s kamarádem nekuřákem, nebo posedět s manželkou, a vědět, že je nebudu obtěžovat kouřem a smradem.

Nevýhody

• Když zapomenete doma klasické cigarety, koupíte si další krabičku. U elektronické (i když jsem měl v balení de facto dvě) je to docela problém.
• Nutnost nabíjet baterku. Určitě doporučuji pořídit alespoň dvě, a hned, jak se jedna vybije, ji dát nabíjet!
• Nutnost doplňovat liquid (existují ale způsoby, které jsou méně komplikované, případně e-cigarety s “nádrží,” jež vydrží i několik dní).
• Liquid je mastný, takže kvůli případnému potřísnění je vhodné mít u sebe papírové kapesníčky.

Nuže, takové jsou mé zkušenosti s elektronickou cigaretou. Jedno vím po těch dvou měsících jistě: ke klasickému cigáru se už nevrátím. Smrdí, nechutná mi, je drahé… …a podporoval bych tuhle vládu.

Váš nesmradlavý Karel 🙂