Chtěla jsem se podívat do Legolandu. A tak jsme podnikli výlet do Dánska. Autem. V sobotu ráno jsme vyrazili z Prahy směr Německo, protože JP se chtěl ještě po cestě podívat do Potsdamu. Celou cestu lilo jak z konve a v Potsdamu to nebylo o nic lepší. A tak jsme vytáhli deštníky a šli se podívat na spoustu dřevěných baráčků, kvůli kterým jsme tu jeli. Mně to tu připadalo jako ve skanzenu v Rožnově, ale prý jsem barbar a vůbec tomu nerozumím :-). Ale baráčky pěkné, i uvnitř jsme byli, všude kolem velké zahrady, spousta stromů a včel. Obešli jsme zahrady a vrátili se do auta, najedli a vyrazili směr Kodaň. Cesta Německem vedla pořád po dálnici, takže luxus :-). Žádné půlmetrové ani jiné díry, cesty krásně široké, no, prostě německé dálnice. Po vjezdu do Dánska se kvalita cest nezměnila, dálnice pořád zadarmo, akorát přibylo karavanů a autodomečků :-).
No dobře, jeden úsek cesty se platit musel, a to most mezi ostrovy Fyn a Sj?lland. Za cenu 220 DKK tam a dalších 220 zpátky jsme si myslím předplatili i jízdu po dálnicích. Jen pro upřesnění: 1 DKK = 3,3 Kč.
Jelikož jsme přesný plán cesty řešili až v den cesty, neměli jsme zajištěné žádné ubytování. Podle průvodce jsme si vytipovali pár hostelů a do nich zavolali. Po zjištění ceny ubytování (cca 800 Kč za jednu postel ve společné noclehárně) jsme se rozhodli přespat v autě :-). Takže jsme zastavili na odpočívadle s benzinkou asi 35 km před Kodaní, sklopili přední sedadla a šli spát. A podle dalších zaparkovaných aut jsme zdaleka nebyli sami 🙂
Ráno mě probudila pravá noha, se kterou jsem nemohla hýbat 🙂 Kupodivu JP nic nebolelo, i když je téměř 2krát větší než já. By mě zajímalo, jak se na tu sedačku vešel :-). Do Kodaně 35 km, takže jsme pomalu vyjeli. Za chvíli ale byla uzavírka dálnice, objížďka neuvedena, a tak jsme jeli za davem. Po menších peripetiích jsme nakonec do Kodaně dojeli a dokonce se nám podařilo zaparkovat asi 2 km od centra, prostě pohoda.
Vydali jsme se na prohlídku města. Hned za rohem stál kostel s vysokou točitou věží, hledali jsme centrum, ale nějak jsme se pořád nemohli zorientovat a tak jsme prošli kolem spousty lodí parkujících v kanálech protkávajících celé město. Na lodích bylo dost lidí, všichni snídali a četli noviny. Nakonec se nám podařilo se vymotat a dostali jsme se do turistické zóny, která se pozná podle velkého množství turistů :-). Pořád jsem hledala městská kola, která jsou v Kodani zdarma, půjčují se stejně jako nákupní vozík v supermarketu. Nakonec jsme dvě volná kola objevili a i když to moje mělo osmičky na obou kolech a vydávalo při jízdě podivné zvuky, přežila jsem 🙂 Kodaň je jako spousta evropských měst přizpůsobena cyklistům. Jsou zde stezky, speciální pruhy a na některých křižovatkách mají cyklisti i svůj semafor. Řidiči jsou na kola samozřejmě zvyklí a tak jsem se nebála projíždějících aut jako u nás. Na kole se v Kodani dá dostat kamkoli a kola jsou také všude “zaparkovaná”, před obchodem, nádražím, památkami, v parcích i jen tak na ulici. Proč to tak nemůže fungovat v Praze?
V Kodani jsme měli dva cíle, Malou mořskou vílu a Christianii. Nejprve jsme se vydali k Malé mořské víle, která je prý nejfotografovanější památkou v Kodani, ale také největším zklamáním pro většinu turistů. Tak jsem si začla představovat, že bude asi tak půl metru vysoká, ať nejsem zas tak moc zklamaná. JP mi zas říkal, že bude asi 10 cm velká, že teda budu zklamaná stejně. Nakonec jsem měla pravdu já :-). Malá mořská víla sedí na kameni v moři, je tak 50 cm velká a je kolem ní 50 fotících turistů. Nyní zbývalo navštívit Christianii, ta se nachází na části ostrova kousek od centra Kodaně. Zajímavé místo, indeed. “Bydlí” tady squateři, kteří dost lezou na nervy politikům apod., protože neplatí nájem a nic nedělají. Navíc zabírají část centra, která by se dala nejspíš využít i jinak. Dále tady jsou stánky, které z dálky vypadají úplně obyčejně, ale prodává se v nich tráva a jakési hnědé něco, co jsem neidentifikovala, ale JP mě poučil, že to je hašiš :-). Taky se tu prý dá koupit perník a nejspíš i další drogy. Ale jinak normální stánky, kolem kterých roste v květináčích marihuana. Stylové :-). Jen škoda, že tu byl zákaz focení, bohužel, se svým “nekompaktním” foťákem jsem byla dost nápadná. I bych řekla, že více než půlka přítomných lidí byla zhulená..
Jelikož jsme měli docela hlad a JP našel jakousi vegetariánskou restauraci tady v Christianii, vydali jsme se tam. Malý domeček se zahrádkou, sedět se dalo uvnitř i venku. Vystáli jsme nevelkou frontu a dali si lasagne na vegetariánský způsob a polívku s domácím (myslím) chlebem a máslem. Lasagně mě fakt překvapily, byly hrozně dobré 🙂 (a nebo jsem měla velký hlad). Zahrádka se začala plnit, asi je to jedno z mála míst v Kodani, kde se dá relativně levně najíst. Po jídle jsme se ještě chvíli procházeli po Christianii a pak na chvíli sedli na lavičku na minilouce. Nakonec jsem se aspoň z kraje odvážila udělat pár fotek.
Protože jsme slíbili Visnery, že dovezeme magnety, šli jsme je zase hledat (doposud jsme nenarazili ani na jeden obchod, který by je měl). Ovšem po půlhodině hledání nás to přestalo bavit a rozhodli jsme se s Kodaní se rozloučit.
Dalším cílem byl ostrov Langeland. Vyjeli jsme z Kodaně, teda spíš chtěli vyjet, ale na dálnici kolona, naštěstí jsme byli zrovna u sjezdu, a tak jsme jeli na druhou dálnici. Ale tady byla kolona bohužel taky, a navíc objížďka. Potom co jsme projeli nad zatopenou dálnicí (rozuměj jezero na dálnici), jsme pochopili všechny kolony :-). Jeli jsme podle navigace dál a dál, ale najednou se nám zdálo, že nás to nevede přes ta města, přes která jsme jeli do Kodaně. A opravdu, navigace se zas rozhodla, že je lepší jet trajektem :-). Naštěstí jsme si toho všimli dřív než u toho trajektu…
Dále cesta probíhala bez problémů, akorát nás opět jízda přes most přišla na 31 EUR. Ostrov Langeland se na mapě jevil málo osídlený a byla to pravda. Projížděli jsme mezi poli, větrníky a ohradami s dobytkem. Dojeli jsme až na jižní pobřeží, kde lze údajně někdy vidět stáda divokých poníků, ty jsme bohužel neviděli. U moře byla docela zima, a tak nedošlo ani na koupání. Každopádně se mi ostrov líbil, jen příroda a malé vesničky. A teď hurá směr legoland. O cestě vám moc nepovím, neboť jsem někde v půlce usla a probudila až na parkovišti, kde jsme přespali :-).
Ráno jsme posnídali a vydali se směr legoland (město Billund), za necelou hodinku jsme dorazili do cíle. Byli jsme tu před otevřením a nikde ani noha. Zaparkovali jsme asi 1 km od vchodu a pomalu došli na místo. Mezitím se tu ale objevila spousta lidí a my nakonec museli asi 10 min čekat ve frontě na lístky. Jednodenní vstupenka stála 279 DKK, všechny atrakce až na výjimky byly v ceně. A konečně jsme se dostali dovnitř. Jako malá jsem s bráchou u lega strávila hodiny a hodiny :-), takže jsem se fakt těšila. Park je de facto rozdělený na 2 části: atrakce a výtvory z lega. Nejdříve jsme šli na atrakce, dokud tady bylo málo lidí. Je teda pravda, že celý legoland je postaven pro rodiny s dětmi, takže spousta atrakcí byla jen pro malé děti. Ale i my jsme si našli svoje, horské dráhy, hasiči, střílení z vodních pistolí nebo robotické rameno. Nakonec jsme si prohlídli legostavby, které jsem vážně obdivovala. Byly zde jezdící auta, vlaky, dokonce i lodě pluly přes zdymadla. Prostě to měli promyšlené do detailu. Na nádraží čekali legolidi se zavazadlama, legokrávy se pásly a kolem projížděl legocyklista. Dokonce i model raketoplánu s odpočítáváním tady mají, ten teda nevzlétl bohužel :-). No, co dodat, jsem ráda, že jsem legoland viděla.
A nastal čas na cestu domů. Ta proběhla bez větších zádrhelů. V Německu jsme se stavili do obchodu (fakt obrovského) pro prací prášek a tablety do myčky, neboť jsou levnější než u nás. Taky jsme neodolali uzenému lososovi 200 g za 3,19 EUR, cena nízko a kvalita jak u nás ty mnohonásobně dražší (osobně vyzkoušené). Dokoupili jsme ještě pár dalších věcí, které nás zaujaly (pivo, sýry) a pak už opravdu jeli do Prahy. A jako svačina na cestu uzený losos, mňam.
KH (Mala Blecha)
0 komentářů